Měla jsem o něčem vizi, ale nemohu vám to říct. Je to něco pozitivního. Mnoho pozitivního, pozitivního! Ale je to jako předpověď. (Och. To je dobře.) Teď vám to neřeknu, dobře?
( Mistryně, je něco dalšího ve Vašem Duchovním deníku, oč by se s námi chtěla Mistryně podělit. )
Nevím, zda bych vždy měla číst svůj deník. Deník má být tajný. Vždy se prokopete do mé soukromé komnaty. Pak musím nosit brýle. Teď musím hledat deník. (Dobře, děkujeme Vám, Mistryně.) Počkejte tam, jestli tam je něco, co vám mohu říct, udělám to. (Děkujeme Vám, Mistryně.) Jinak byste mi řekli, že jsem skoupá a… (Och.) (Ne, Mistryně.) Kde je můj deník? Och, panebože. Tady je. Dobře. Můj drahý deník je už téměř pryč. Uběhl téměř rok, a co jsme udělali. Rok uběhl tak rychle, čas uplynul tak rychle. (Ano.) A naše vlasy šediví tak rychle. Posledních pár dní jsem měla čas, ukradla jsem si nějaký čas, abych si obarvila vlasy. (Vypadáte krásně, Mistryně.) Úplně sama. Jsem Mistryně s velmi malou údržbou. Dělám všechno sama.
Podívám se. Četla jsem vám to předtím mnohokrát, (Ano, Mistryně.) takže si nemyslím, že toho moc zbylo. Och, poslední dobou nemám moc času zapisovat mnoho věcí. A další věci, které vám ještě nemohu říct.
Ten člověk půjde do vězení nebo alespoň bude za něco obžalován, ano? Ale teď vám to nemohu říct. Dobrá? (Ano, Mistryně.)
Měla jsem o něčem vizi, ale nemohu vám to říct. Je to něco pozitivního. Mnoho pozitivního, pozitivního! Ale je to jako předpověď. (Och. To je dobře.) Teď vám to neřeknu, dobře?
Na obloze se objevují nějací ďáblové. Lidé nevidí jejich podobu. Ale jsou tam nějací, kteří vypadají jako bublina nebo tak něco. Jsou to ďáblové, kteří se snaží zničit pozemšťany a naši Zem. Takže, „nařídila jsem, aby byli staženi dolů a další skrytí démoni, aby byli také zataženi do pekla, pokud nebudou činit pokání. I kdyby činili pokání, už je příliš pozdě.“ Dokonce i někteří vědci je mohou vidět pomocí některých přístrojů. Vypadají jako kapky nebo něco takového, (Och.) téměř průhledné šedivé barvy. Pokud je vidíte pouhýma očima, jsou takoví. Ale pak jsou velmi oškliví a odporní. Nejsou jen jako taková bublina. Jsou velmi ohavní. Poznáte to, když uvidíte jejich skutečné… svýma očima moudrosti nebo něco, uvidíte jejich skutečnou podobu, omdlíte. (Páni!) Ano. Och, Bože.
A tady jsem právě psala o démonovi, o kterém jsem vám předtím říkala. (Ano.) Víte, jako jejich klečení tváří téměř na zemi protože OPV (ochránce Původního vesmíru) je nemůže oddělit. Takže jsem řekla: „Odkliďte mi je z očí. Mám ještě jinou práci. Aby mi nezacláněli ve výhledu. Odpouštím jim, dobrá. Komukoli, odpouštím jim všem. Ale ať už neklečí před mojí vizí. Ano? Vezměte je. Běžte, běžte, běžte.“ A to bylo 7. prosince. Co je dnes za den? 24. prosince. (24, ano.) Dobrá. Ach, stále 24. nebo už 25.? 25. nebo 24.? (24. Stále 24.) V pořádku, dobře. V pořádku. Mnoho dalších předpovědí, nechci je říkat. 8. prosince „Skupina démonů a duchů stále klečí venku. Proč? Proč?“ Zeptala jsem se Ihôs Kư. „Proč? OPV Ochrany, proč? “ A Oni mi řekli: „Protože jste je svázala všechny dohromady, nemůžeme je oddělit.“ Zapsala jsem tedy rozhovor s Nimi. „Dobrá. Dobrá. Oddělte je hned, některé do Čtvrtého nebe, protože se kají a některé do pekla, protože jsou příliš zlí.“ A potom později jsem se podívala, stále jsem je tam viděla.
Ne vždycky je musím vidět. Ale když se podívám nějakým zvláštním způsobem, pak je vidím. Protože oni nejsou jako vy, nejsou jako fyzické tělo. Mají pouze astrální tělo. (Ano.) A nemusím vidět věci, které nechci vidět. A většinou takoví duchové a démoni se neodvažují ukazovat mi svůj skutečný vzhled. Ano? Ale já se jen nějak podívám; jaksi plakali nebo tak něco, tak jsem se podívala, a pak jsem je uviděla. A tak jsem se znovu zeptala ochránců Ihôs Kư kolem mě, řekla jsem: „Jak to? Ach?“ „Jak to, že ti duchové tam stále klečí?“ Takže Oni mi řekli: „Ještě nenastal čas.“ Řekla jsem: „Co to znamená?“ Řekla jsem jim, aby se jich rychle zbavili.
Řekli: „Protože Pán Čtvrté úrovně postrádá hodnotu, aby je vzal.“ A to jsem vám už vysvětlovala, že? (Ano, Mistryně. Ano, vysvětlovala. Děkujeme Vám.) A já jsem řekla: „Dobře, tak je vezměte do Třetího nebe. Ano?“ Stále nemohou. Kvůli nedostatečné hodnotě. A Druhá úroveň ještě horší. Protože tito démoni jsou velmi silní. Velmi silní. Je to jako, můžete vzít jeden pytel s 5 kilogramy rýže. Ano? Ale pokud je to 100 kilogramů, pak je pro vás těžké ho vzít. Nemluvě o braní celého množství. Víte, co říkám? (Ano, Mistryně.) Ano, to samé. Síla bytosti je taková. Nemůžete ji vážit. Ale poznáte ji, pokud jste duchovní člověk, poznáte, kolik má tento člověk síly, a nemůžete se s ní vypořádat, nebo se s ní můžete vypořádat. Rozumíte? (Ano.) Dobře. A také karma bytosti je také taková. Nemůžete ji změřit; nemůžete ji zvážit. Nemůžete ji položit na váhu, abyste zjistili kolik má kilogramů, ale nemůžete se o ni postarat, protože je jí moc. (Ano, Mistryně.) Proto si s tím Pán Čtvrté úroveň neumí poradit. A Třetí úroveň, Druhá úroveň, Oni všichni nemohou. Dokonce ani Astrální úroveň nemůže. Mohou tedy jít jen do pekla. Řekla jsem: „Ne, nemohou. Slíbila jsem, že jim odpustím.“ Takže musím vytvořit zvláštní prostor pro jejich pobyt. Pochopili jste to? (Ano, Mistryně.) Až do pozdější poznámky.
Můj Bože. Mám tolik práce. Víte, kolik knih mi posíláte každý den, abych se postarala, zkontrolovala. Kolik programů mi posíláte. Mám pravdu? (Ano, Mistryně.) Nejen jeden program. Mnoho programů. Jako knihy. Musím hodně číst, a hodně se starat. Takže musím obětovat všechno, dokonce i svůj spánek, abych to všechno udělala. A dělat vnitřní práci. Rozumíte mi? (Ano, Mistryně.) Proto jsem zapomněla na démony klečící venku. Nezemřou, jen mají hlad.
Pokud nemáte toto tělo, nezemřete. Ale stále cítíte utrpení, cítíte hlad, cítíte žízeň, cítíte cokoli, ale nic se vám nestane. Jen trpíte bolestí, hladem nebo žízní, nebo jinými věcmi, ale nezemřete, nebo necítíte bolest, nebo neomdlíte, nebo něco podobného. Chápete, co říkám? (Ano, Mistryně.) Stejně jako někteří hladoví duchové, mohou být navždy hladoví, ale nezemřou.
V pekle také, lidé mohou být potrestáni. Provinilá bytost, hříšná bytost, může být trestána navždy, ale nezemře. Jen trpí, trpí znovu, znovu a znovu, ale nemohou zemřít. To je ten problém. To je ta hrozná věc v pekle. Prostě nezemřete. V tomto fyzickém těle, když vás lidé mučí, nebo vás zbijí, nebo zabijí, můžete zemřít. A pak už více nebudete trpět. No, samozřejmě, pokud nepůjdete do pekla. Ale v pekle nikdy nemůžete zemřít. Dokud vaše karma nevyprší, nadále trpíte navždy, bodáni, páleni, grilováni, praženi, biti, všechny druhy hrozných trestů. To, co hlásili v televizi nebo v novinách o mučení zločinců nebo podezření na válečné zločiny, to bledne, bledne ve srovnání s tímto. Chápete, co tím myslím? (Ano, Mistryně.) Protože například, pokud je v tomto světě někdo týrán, když je to příliš bolestné, prostě omdlí. (Ano.) Ale v pekle nemůžete omdlít. Neomdlíte. Nebudete mít mdloby. Nemůžete uniknout. Jen navždy v pocitu bolesti a navždy v utrpení. Chápete? Někdo vás bodl nebo vás v pekle přeřízli napůl. To vše prostě víte, ale nemůžete uniknout, nemůžete omdlít. Dokonce ani na vteřinu, kvůli čemukoliv, nemůžete bolest zastavit. Chápete? A nedají vám léky proti bolesti. Nic takového. Tak jsem si uvědomila, že pro Pána Čtvrté úrovně toho je příliš, tak jsem řekla: „Ano, ano, je toho pro Něho moc.“ Víte, hovořím s Bohy a s Bohyněmi ochrany a zároveň jsem si to zapsala.
Tak… a dokonce i tehdy, řekla jsem: „Dobrá, tak Mu musím pomoci zvýšit Jeho hodnotu. A v tom případě, kdy budou moci odejít? Kdy budete moci démony odebrat?“ Tak řekli: „Za pět hodin.“ Řekla jsem: „Och, můj Bože! Och, můj Bože! Na to všechno jsem zapomněla. Zajistěte, že to je rychle, ještě rychleji.“ Řekli: „Nikam je vzít nemůžeme. Jak můžeme být tak rychlí?“ Řekla jsem: „Dobře, dobře. Pak pro ně musím udělat nějaké místo. Maličký svět, aby měli kde být.“ A o to je teď postaráno. (Ano.) Tak už víc nejsou.
Všechno z Vyššího Světa nebo od Ultimátní Mistryně nebo od Božstev z Ihôs Kư, Oni jsou všichni pozitivní, pozitivní, pozitivní. Ale v tomto světě se musím zaobírat s negativitou. Chápete, o čem hovořím? (Ano, Mistryně.)
A 9. prosince, podívám se ven, a ještě jeden! Ještě je tam jeden duch. Řekla jsem? „Proč tam stále je?“ Řekli: „Ještě nepřišel čas.“ Řekla jsem: „Neříkejte mi znovu a znovu ty samé věci. ‚Nenadešel čas…‘ Vezměte je teď. Proč?” Och. Řekli: „Protože zatím nemáme dost síly. Budeme ji mít. Budeme měnit směnu. Přijde další směna.“ Protože všechnu Svou moc už vynaložili táhnutím démonů. Není to tak snadné. Démoni jsou příliš mocní. (Páni.) Tito jsou mocní, mohou svět zpustošit, proto toho (s nimi) moc udělat nemohou. Dokonce je museli brát dolů jednoho po druhém. A jeden tu zůstal, proto se ptám. Řekli: „Nezbývá nám dostatek síly. Příští směna to udělá.“ Chápete, o čem hovořím? (Ano, Mistryně.) Vždycky mi řekli: „Zatím nenadešel čas.“ A pak Je musím požádat o podrobnosti. Dobrá, to nevadí. To vše jsem nepsala, ale takhle to je. Tak jsem řekla: „Ach! To je jedno. Ach, udělejte to, jak chcete. Udělejte si to Sami.“ Řekla jsem: „V tomto světě, cokoliv, co chcete udělat co nejlépe, udělejte si to Sami.“ To je to, co jsem zde řekla. Tím myslím, že dokonce ani Božstva Ihôs Kư mi vždy nemohou pomoct. Jen v tomto případě. A také i v mnoha jiných případech. Tedy, pak je to v pohodě.
